Straním se lidí

5. 12. 2011 12:24:42
„Ty dneska nikam nepůjdeš? Už jsme tě neviděli celý měsíc...Stalo se něco?“ „Pojď do hospůdky večer, nedělej vlny!“ „Rád bych vás pozval na malou oslavu, tak doufám, že nepohrdnete a přijdete..“ Chce se mi zařvat: „UÁÁÁ“, a začít házet koblihy, abych odehnal narušitele svého pokoje. Proč mě furt někam taháte, vláčíte, zvete? Prosím se snad o to?
Není nad vánoční večírek!Není nad vánoční večírek!pixmac

Ale za to může Aristotelés. To on dal do oběhu prohlášení:zóon polítikon“. Člověk jako tvor společenský. Od těch dob si každý umanutý extrovert myslí, že vám může o půlnoci posílat sms, protože přeci jsme „společenští tvorové“. Díky Aristotelovu pošetilému výkřiku „zóon polítikon“ nás systémové analytiky tahají na outdoorové tréninky, teambuildingové akce a semináře zaměřené na týmovou spolupráci. Aristotelés vystihnul jednu stránku celého problému. Potřebujeme druhé lidi, vyhledáváme vztahy, lidská blízkost a přátelství patří k silným motivačním činitelům. Právě kvůli blízkosti a přátelství mnohdy utíkáme od manželek do hospod, nebo do náručí milenek. Hledáme vřelé lidské slovo. Jsme „zóon politikon“-tvorové hledající společenství. Nadto skutečný osobnostní rozvoj a růst je nemyslitelný bez druhých lidí. Druzí lidé nám nastavují pomyslné zrcadlo. Zrcadlo pravdivějšího sebepoznání. Tisíckrát si můžu myslet, že jsem empatický a skvělý společník, ale pokud se se mnou nikdo nebaví už ani na chatu, či jiné virtuální sociální síti, pak dostávám poměrně jasnou informaci a měl bych se zamyslet nad tím, jak se to má doopravdy s tou mou empatií a přátelskostí. To druzí vytvářejí svízelné situace, rébusy, neplánované souběhy okolností, které prověřují mé postoje, hodnoty, priority a preference. Spokojený singles si může ve svém tichém obýváku myslet, že již dosáhl vnitřní harmonie a osvícení. Postačí pár hodin s lehce zmatenou kamarádkou a iluze o osvícení zmizí jako pára nad hrncem. Zbude jen ta stará neuróza smísená se vztekem.

Avšak i my introverti máme svého autora a klasika. Císaře, stoika a filosofa Marka Aurelia. I tento muž měl kus pravdy!

„Lidé si hledají místa, kam by se uchýlili: venkov, přímoří, hory. Však i ty nezřídka zatoužíš po něčem takovém. Ale to všechno je svrchovaně zpozdilé, neboť v kteroukoli chvíli se ti zachce, můžeš se uchýlit v sebe sama.Vždyť nikde nemá člověk klidnějšího ani nerušenějšího útulku než ve své vlastní duši.....A proto si neustále dopřávej tohoto útulku a zotavuj se". Marcus Aurelius Antonius, Hovory k sobě, str. 48, nakl. Svoboda 1975

Útulek ticha, klidu, souznění v naší duši! Neseme si v sobě „pelíšek“, pokojíček. Stačí jen zavřít oči, všimnout si svého nádechu a výdechu, jemně se nechat unášet na vlnách pokojného dechu a....dostaví se blaho. Slast o které rozjívení extroverti nemají ani tušení. Rozkoš z bytí sám se sebou a v sobě. Místo v našem středu, kde smíme načerpat vitalitu a elán do nových bojů. V souladu se svou letorou se víc kloníme k Aristotelovi (a divíme se, že se někdo straní druhých), nebo k Aureliovi (a spíláme narušitelům naší domácí pohody). Někomu je lépe v labyrintu světa a labyrintu mezilidských vztahů. Jiný si hoví v lusthausu srdce.

Nikdo nemá razítko na to, aby mohl kohokoli ze spoluobčanů nutit zapojovat se do bohatších sociálních kontaktů. To je každého věc. Ostatně ústava nám slibuje:“Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Zákon nikomu neukládá nestranit se lidí a chodit na party. Kdy však stojí za to se znepokojovat a zvažovat, zda nevyhledáme odbornou psychologickou pomoc? Za znepokojení stojí situace, kdy chci být s lidmi, ale nejde to. Stojím o druhé lidi, ale nějak to mezi mnou a druhými nefunguje.

Pár příkladů:

  • Snažím se abstinovat od alkoholu, nebo drog a chtěl bych být s lidmi, ale bojím se, že nahlodají mé odhodlání k abstinenci a tak se pro jistotu vyhýbám kontaktům s lidmi. Určitě je moudré vyhnout se špatné společnosti pijanů a drogistů. Na druhé straně není rozumné být na problém sám. Existují různá sdružení, kluby, podpůrné skupiny pro usilující o abstinenci. Je na místě poradit se a nesedět doma!
  • Šel bych mezi lidi, ale mám dojem (jsem přesvědčen), že si o mě všichni povídají, hodnotí mne, sledují mne, pozorují mne. Je na místě se poradit a nesedět doma! Je pravda, že jenom paranoidní přežijí, ale nač čekat až zcela uvěříte, že jste objektem špionážních služeb.
  • Šel/šla bych mezi lidi, ale snadno se buď rozpláču, nebo mi bouchnou saze a já ztropím hněvivou scénu. Když mě to popadne, s oblibou něco rozbiju. A to i na veřejnosti. Neručím za sebe. Později i uznám, že jsem se choval hloupě a nepřiměřeně. Radši nevylézám z domu. Dojděte se poradit!
  • Šel bych mezi lidi, ale mám ve větší společnosti lidí trému, případně se stydím, koktám, rudnu a nápadně se potím. Mluvit s víc než se dvěma lidmi je pro mě problém. Stresuje mě to! Dojděte se poradit, společnost jednoho psychologa, či psycholožky hravě rozdýcháte!Šel bych mezi lidi, ale nikoho pořádně neznám, nevím o čem bych si měl s druhými povídat. Obvykle jen mlčím a poslouchám. Nejsem tak chytrý jako druzí, nemám tolik přehled. Dojděte se poradit!
  • Šel bych mezi lidi, ale mám strach, že omdlím v tramvaji, případně, že se mi na přechodu zatočí hlava, upadnu a auta mne přejedou a zajedou. V metru trpím závratí a mdlobami. Ve výtahu se dusím. Co myslíte, je to zralé na to jít se poradit?

A tak moudře nakládejme, jak s darem lidské pospolitosti, tak s darem „vnitřního pokoje“. Oba zdroje máme k dispozici k tvůrčímu utváření našich životů. A když je nejhůř a druzí nás v dobrém plísní, že se straníme společnosti, snad lze s úlevou konstatovat, že horší by bylo, kdyby se společnost stranila nás.

Autor: Robert Stuchlík | pondělí 5.12.2011 12:24 | karma článku: 15.61 | přečteno: 1680x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Pavel Ďuran

Policista versus desperát

Asi si oddechli všichni soudně uvažující: Městský soud v Praze v úterý definitivně zprostil obžaloby policistu Šimona Vaice, který předloni svým služebním autem vjel do cesty v pražském Těšnovském tunelu ujíždějícímu motorkáři.

16.1.2019 v 8:56 | Karma článku: 25.44 | Přečteno: 564 | Diskuse

Brigita Tóthová

Výtahová chvilka

Všichni, kdo čekáte erotiku, nemusíte pokračovat ve čtení. U nás ve výtahu je kamera a já tyhle hrátky provádím raději v soukromí. Dnes zcela obyčejně.

16.1.2019 v 7:55 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jakub Beznoska

Dopadení vrahů

Konečně! Spoustě lidí se ulevilo. Na tuto zprávu čekala většina národa. Policie dopadla bestie, které popravily nebohou obsluhu benzínky.

16.1.2019 v 3:03 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 641 | Diskuse

Jan Jílek

Jen tak si jde svou cestou

Občas se dějí věci. Soud osvobodí policajta, co dělal jen svoji práci. Británie neví jak bude odcházet z EU. Pubertální holka ve slušné rodině z ničeho nic spolyká prášky.

16.1.2019 v 1:45 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 276 | Diskuse

Karel Ábelovský

Právě ten dnešní den, ... je pro mne velmi zvláštní a opravdu důležitý

... před 50 lety, student Jan Palach vzplál jako první "živá pochodeň", na protest proti okupaci a apatii tohoto národa. A přesně před 30 lety, mi svitla naděje, že můj život nebude úplně zbytečný, a to právě v této době.

16.1.2019 v 1:16 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 128 |
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1464

Psychoterapeut, od roku 2000 aktivní firemní kouč a konzultant v oblasti psychologie práce, vedoucí projektu www.pujde.to, www.vasevykonnost.cz, autor populárně naučných publikací Akta Y (Votobia), Tým snů (Grada), Jóga-která je ta pravá (Grada). 

Najdete na iDNES.cz