Jak si zlepšit karmu, aneb dobročinnost po Thajsku

31. 12. 2011 4:12:34
Probouzím se v Nong Hongu, domovské vesnici své paní. Den je v plném proudu, ale můj mozek má přepnuto na evropský čas. „Půjdeš s námi zdobit strom dobrodiní?“ zeptala se mě žena po ránu. Netušil jsem oč jde a tak jsem se šel podívat na zápraží. Příbuzní věšeli na palmu špejle s připevněnými barevnými bankovkami. Tázavě jsem se rozhlédl. Co je to popadlo? Vysvětlovali: “Škola v sousedství potřebuje finanční pomoc. Stát jim dává malé dotace. Tak se naše vesnice rozhodla, že udělá sbírku.“
Strom dobrodiní na cestě
Strom dobrodiní na cestěR.Stuchlík
A skutečně, poslové celý den přinášeli obálky s drobnými částkami. Příbuzní vědí, že dělám do businessu a tak mě pověřili úkolem obálky otvírat a bankovky předávat oddílu napichovačů, který je zručně připevňoval na strom dobrodiní. Zhruba ve 40% případů měla papírová obálka vyšší hodnotu než obnos v ní uschovaný. Neumím přesně přepočítat hodnotu mikrodarů do evropských měn. Asi by šlo o haléře. Za každým haléřem jsem viděl kostnaté ruce starců a stařen, osob živořících na hranici chudoby. Dávali, co měli . Většinou příspěvek činil v přepočtu padesát, šedesát korun. Pro mě bylo nové to, že reálná sociální skupina (obyvatelé vesnice) se rozhodli udělat pro školu sbírku. Sbírku neorganizovala žádná globální organizace (např. Člověk v tísni). Sbírka nepotřebovala posvěcení ministerstva financí. A v konečném součtu mi bylo sympatické i to, že peníze nevybírali, tak jako u nás v Praze, najatí brigádníci, kteří často ani nevědí za jakým účelem peníze vybírají. Sbírku organizovali lokální podnikatelé (majitel opravny počítačů, majitel obchodu s potravinami), mladí lidé, šikovní organizátoři. To nejlepší nás ještě čekalo. Strom ozdobený bankovkami jsme naložili na náklaďák a navzdory větru se jelo do školy. Z dálky duněla hudba. Děti nás vítaly tancem, pískotem, potleskem. Bylo společenskou nutností protančit se k mnichům, kteří dary posvěcovali. Říkal jsem si : “Já se tu budu ztrapňovat, jak mám tancovat? Budu tu ze sebe dělat šaška?“ Mým rozpakům udělal konec až ředitel školy. V nestřeženém okamžiku mi strčil do ruky mikrofon a řekl: “Vyber si, buď zatancuješ, nebo dáš slavnostní řeč u příležitosti předání daru .“ Okamžitě jsem zvolil tanec. Náctileté studentky byly zjevně nadšené z mých tanečních kreací. Přidávaly se, výskaly, tleskaly. Procesí se vlnilo v rytmu techna směrem k mnichům. Strom plul vlnami mladých lidí vpřed. Už jsem si říkal, že mám vyhráno. Mnišská roucha na dohled. Ale mému trápení nemělo být konce. Zástup šťavnatých studentek s jakoby kouzlem proměnil v hordu důchodkyň. Babičky z okolních vesnic se rozhodly, že si „trsnou“ (poprvé a naposled v životě) s Evropanem. A tančilo se dál. Smutná symbolika života a pomíjejícnosti všeho. Konečně mniši převzali náš strom a přidali jej k jiným podobným deseti kouskům. Tím jsme splnili čestnou povinnost a doručili dar do správných rukou. Následoval buddhistický obřad, malé pohoštění všech zúčastněných, zdvořilostní rozhovor s učiteli místní školy o situaci v Evropě a jelo se domů. Proč ale o této epizodě píšu? Co mě zaujalo? • Samosprávnost ve smyslu „vesnice sobě“, respektive „vesnice své škole“. Ne že někdo někde udělá sbírku pro někoho. V moři moderní anonymity se podařilo vytvořit ostrůvek konkrétnosti. • Děti (a učitelé a občané přidružených vsí) byly přítomny předání daru. Ne, že neznámý sponzor zaslal na účet, ale příjemci skutečně mohli vidět tváře dědů a babek, kteří dávali doslova haléře na zvelebení školy. Hůř se potom sprejuje po nové fasádě. Hůř se okopávají zdi a ničí nábytek. • V tomto kontextu zase studenti zcela přirozeně připravili pohoštění pro návštěvníky. Každý něco dává. Energie teče. Každý dělá, co může. Starci dávají haléře, majitelé obchůdků zajišťují organizaci, děti rozdávají rýži. A já jako jediný běloch v distriktu dodávám akci na prestiži a společenském významu. Uvědomuji si, že někdy i pouhá přítomnost může znamenat podporu a pomoc. • Líbila se mi taneční oslava. Lidé nejenom, že přijmou peněžní dar, ale kultivují radost z dávání a přijímání. Vytvářejí milníky. Nevědomky naplňují zásadu Jacka Welche (bývalého CEO General Electric), který prosazoval zásadu „small celebrations“. Malých oslav. Dávání a příjímání má svou velikost. • A konečně se mi líbila i přítomnost mnichů, kteří harmonizovali dobročinnou akci s růstovými silami systému. Všichni se tak učíme, že sebelepší dobročinná akce nakonec nemusí být ku prospěchu pokud není vyladěna s tím větším, co nás obklopuje a jehož jsme součástí. A tak v době, kdy si zámožní evropané utahují šněrovačky katastrofických předpovědí, skupina farmářů udělala konkrétní krok k podpoře vesnické školy. Bylo fajn být při tom.
Autor: Robert Stuchlík | sobota 31.12.2011 4:12 | karma článku: 18.96 | přečteno: 1063x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 104 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.33 | Přečteno: 505 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 585 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 237 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1633

Psychoterapeut, od roku 2000 aktivní firemní kouč a konzultant v oblasti psychologie práce, vedoucí projektu www.pujde.to, www.vasevykonnost.cz, autor populárně naučných publikací Akta Y (Votobia), Tým snů (Grada), Jóga-která je ta pravá (Grada). 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...